Zlínsko patří mezi oblasti, o jejichž středověkých či starších památkách se toho všeobecně mnoho neví. Je to dáno zejména fenoménem Tomáše Bati, který za První republiky přivedl Zlín i jeho okolí k bezprecedentnímu rozvoji, jenž zastínil vše co bylo předtím. A tak dnes se do města jezdí lidé dívat na funkcionalistickou architekturu 30. let 20. století a ani si neuvědomují, že první písemná zmínka o Zlínu pochází už z roku 1322. Jeho existenci lze ovšem na základě nepřímých indicií předpokládat už mnohem dříve.
Stopy po nejstarším osídlení Zlínska byly – a bohužel stále jsou – většinou nacházeny spíše náhodně, nejčastěji při stavbách silnic či nových budov. Tímto způsobem byly objeveny zbytky sídlišť z doby kamenné, žárové i kostrové hroby, mohyly, keltské mince a mnoho dalších nálezů.
Historické Tečovice
Co se týče písemných záznamů, mezi nejstarší obce v okolí Zlína patří Tečovice. První písemná zmínka o nich pochází už z roku 1141, avšak i zde vykopávky ukazují na osídlení sahající mnohem dál do minulosti. Nacházíme zde stopy po lidech z paleolitu, neolitu, doby bronzové i železné, přičemž mezi nalezenými artefakty nechybí ani lopatka mamuta.
V raném středověku se jednalo o poměrně důležitou obec, spravující rozsáhlé panství v okolí řeky Dřevnice. Již v době předhusitské zde stávala tvrz, obehnaná příkopem a valem. Po roce 1350 však došlo k přesunu centra do nedalekých Malenovic (dnes součást Zlína) a význam obce jakožto správního střediska pomalu ustupoval. To mělo za následek i opuštění tvrze, jež zanikla pravděpodobně někdy koncem 14. století. Jako památka na ni však dodnes zůstal čtvercový kopeček Hradištěk, včetně zmíněného příkopu a valu.
Při pátrání v minulosti obce také narazíme na záhadnou historickou postavu, kterou je kněz Milíč z Tečovic. Ten během svého života údajně odešel do Kroměříže a dle některých badatelů se jedná o téhož muže, jenž se později stal známý jako Jan Milíč z Kroměříže, kazatel a předchůdce Jana Husa. Bylo tomu skutečně tak? Zatím to nevíme jistě, ale tato domněnka by si jistě zasloužila podrobnější výzkum.
Mezi další místní zajímavosti patří fakt, že v srpnu roku 1470 zde měl ležení král Jiří z Poděbrad, snažící se během tzv. uherských válek vylákat ke střetu krále Matyáše.
Nejstarší stavební památka Zlínska
Ve 20. století byly Tečovice dlouho součástí Zlína, a i když se během polistopadových změn opět osamostatnily, do krajského města je to odsud co by kamenem dohodil. Pokud se dnes vydáte po hlavní silnici z Otrokovic do Zlína a v městské části Malenovice odbočíte doleva, již po několika stech metrech přijedete do Tečovic.
To nejzajímavější z celé obce Vás čeká až úplně na jejím konci, po levé straně ve směru na Sazovice. Stojí zde totiž nejstarší dochovaná stavba bývalého okresu Zlín, jíž je kostelík sv. Jakuba Většího. Na první pohled sice asi Vaši pozornost neupoutá, neboť je poměrně nenápadný, avšak přesto se jedná o unikátní chráněnou stavební památku, jednu z předních na Moravě.
Už dříve, v době dosud blíže neurčené, zde stával románský kostelík, jehož základy byly nedávno objeveny. A jak už to tak bývá, je docela pravděpodobné, že úplně původně tady byla nějaká „pohanská“ svatyně. Dnešní kostel byl na tomto místě postaven okolo roku 1260. Později byl samozřejmě dále opravován a přestavován, a tak v současnosti v sobě nese prvky románské, gotické i barokní architektury. Poslední významnější zásahy do jeho podoby proběhly roku 1774.
Poměrně jednoduchá stavba je východně orientována a skládá se z presbiteria, lodi a sakristie. Loď i kněžiště jsou zdobeny původními freskami ze 14. století, velmi hodnotná je také kamenná křtitelnice z konce 13. století. V interiéru Vás upoutá silný dřevěný sloup, držící celý strop.
Zdi silné 1,2 metru jsou prosvětleny gotickými okny s lomeným obloukem, na první pohled zaujme i vstupní kamenný portál, jež je výsledkem práce stavební huti cisterciáckého kláštera na Velehradě. Kolem kostela leží hřbitov obehnaný zdí.
Tip na odpočinkový výlet
Prohlídka stavby a jejího okolí určitě člověku přinese klid na duši. Stáří, jednoduchost a přitom důstojnost z budovy přímo vyzařují a vše je navíc umocněno faktem, že tady nepotkáte žádné turisty s fotoaparáty a už vůbec ne prodavače kýčovitých suvenýrů. Nejspíše ovšem narazíte na usměvavé místní „tety“ pečující o hroby, přičemž snad ani není třeba říkat, že je zde zvykem se navzájem slušně pozdravit. Atmosféru vesnické idylky tak může zkazit snad jen počasí.
Pokud tedy budete mít cestu, nerozpakujte se tuto málo známou, ale zajímavou památku navštívit. Výlet se dá spojit například s prohlídkou malenovického gotického hradu ze 14. století, vzdáleného jen pár kilometrů. Jeho historie je neméně zajímavá, avšak to už je jiný příběh.