Ohridské jezero - balkánský klenot

Ačkoliv název Makedonie je z historie poměrně známý, o této zemi toho lidé ve světě ani u nás mnoho nevědí.

Ostatně, nárok na jméno Makedonie si dělá Řecko, ale to by bylo na samostatný článek... Tato země leží poměrně nedaleko, z Prahy do Skopje je to vzdušnou čarou jen něco přes 1000 kilometrů.
Tento malý stát vznikl v současné podobě teprve roku 1991 po rozpadu Jugoslávie, nicméně jeho kořeny sahají hluboko do minulosti. A jsou zde místa, kde historie opravdu promlouvá.

Za minulostí planety Země

Víte, které jezero je nejstarší v Evropě? Geologové se sice stále přou, ale možná vás překvapí, že jedno z těch nejstarších se nachází právě v Makedonii. Celé jeho okolí je opravdu pozoruhodné, a to jak z hlediska přírodního, tak i kulturního. Není proto divu, že se oblast dostala pod ochranu nejen makedonské vlády, ale i organizace UNESCO.

Jezero Ohrid leží v horách jihozápadně od Skopje, na makedonsko-albánských hranicích. Na jeho březích se nachází stejnojmenné město, které je kulturním pokladem země. Samo jezero patří mezi geologicky nejstarší dokonce na celé naší planetě, spolu s jezery Bajkal v Rusku a Tanganjika v Keni. Je poměrně hluboké, velmi čisté (alespoň prozatím…) a žije v něm mnoho endemických „živých fosilií“.

A jak už to u podobných jezer bývá, i tady se objevují pověsti o tajemné jezerní příšeře. Obecná víra v její existenci však není rozšířena a literatura ani internet se o ní nezmiňují, což však může být dáno i tím, že Makedonie nepatří mezi zvláště oblíbené turistické destinace. Budoucnost snad ukáže…

Bylo nicméně prokázáno, že do Ohridu podzemním propojením přitéká voda z blízkého Prespanského jezera, jehož hladina leží asi o 160 metrů výše. Celý region je velmi hornatý a dříve musel být těžko přístupný.

Stopy lidí

Lidské osídlení se zde však datuje už od prehistorie, několik tisíc let nazpět, jak dokazují vykopávky z doby kamenné. Živo tady bylo také za říše římské, kdy se město jmenovalo ještě Lichnidos. Památkou na tyto doby je klasický římský amfiteátr, postavený okolo roku 0. Ten byl během pochodu věků zcela pohřben pod zemí a teprve ve 20. století opět odkryt. V současnosti už opět slouží k divadelním představením.

Ohrid však patří zejména k nejstarším centrům křesťanství, které se v tomto kraji rozšířilo už kolem roku 60 n.l. a později zde vzniklo významné středisko slovanské pravoslavné vzdělanosti. Okolo jezera prý bylo dříve 365 kostelů a klášterů, každý pro jeden den v roce. Do dnešních časů se dochovala jen asi třetina, což je ale stále ohromující množství. Kostely byly většinou průběžně přestavovány a různě upravovány, některé dokonce prodělaly konverzi na mešity a zpět, ale jádra jsou často stále původní, včetně zbytků freskové výzdoby. Přes bouřlivou historii, zemětřesení, i dlouholetou nadvládu Turků je mnoho budov obdivuhodně zachovalých či zrekonstruovaných.

Nejuctívanější místní postavou je Sv. Kliment Ohridský, žák věrozvěstů Cyrila a Metoděje, který oběma mužům pomáhal při jejich moravské misi. Byl to pozoruhodný, velmi vzdělaný člověk, ovládající sugesci, hypnózu i léčení pomocí bylin.

Na Ohridě v  9. století založil první slovanskou univerzitu (a vlastně první univerzitu na Balkáně vůbec, starší než známá soluňská). Ta funguje dodnes, ovšem v jiných prostorách. Základy té původní jsou vidět v nově postaveném klášteře Sv. Klimenta. V okolí této budovy byly navíc před několika letry odkryty mimořádně zajímavé mozaiky s motivy zvířat i abstraktními symboly, např. křížem a svastikou, jež prý snad pocházejí z 5. století n.l. a pravděpodobně tvořily podlahu původní raně křesťanské baziliky.

Procházka po městě je vskutku velmi působivá, ze všeho čiší historie a duchovní náboj. Pravoslavné kláštery a kostely mají své zvláštní tajemné kouzlo, a když člověk potká zadumaného dlouhovlasého mnicha v hábitu, jakoby cítil dotek magických sil.

Obraz dotváří tzv. Samuelova pevnost z 10. století, jejíž hradby se tyčí nad městem, 1100 let starý platan na náměstí, i krásné scenérie okolních hor.

Trochu reality

Mlsné jazýčky pak mohou zajít do některé z restaurací na ohridského pstruha, poměrně velkou endemickou rybu z jezera, kterou můžeme stejně jako makedonské víno vřele doporučit.

Do budoucna však obliba této ryby představuje problém, neboť se zvyšujícím se počtem návštěvníků města roste i její lov. To se už projevilo snížením průměrné hmotnosti a velikosti ryb, jež nestačí dorůstat stejné velikosti jako dříve. Proto se může stát, že unikátní „fosilní“ ohridský pstruh se za pár let dostane na seznam ohrožených druhů.

Další problém jezera představuje rostoucí znečištění. Přestože voda je stále velmi čistá, k narušení křehké rovnováhy planktonu (často opět endemického, a tím i nenahraditelného) stačí i jen relativně malé množství škodlivin. Přemnožení jednoho druhu planktonu na úkor jiného se pak projeví v celém potravinovém řetězci a může unikátní faunu i flóru nebezpečně ohrozit. Naštěstí na monitorování a záchranu zdejšího jedinečného ekosystému existuje mezinárodní projekt.

Objevení perly?

Makedonci jsou na Ohrid a okolí právem velmi hrdí a nazývají jej „ztracená perla Balkánu“. Je to docela přiléhavé, protože i když sem jezdí více zahraničních turistů než do jiných částí této země, stále je to místo poměrně neznámé a turistickým ruchem vcelku nedotčené. A to je nejspíše dobře, neboť ačkoliv více peněž z cestovního ruchu by chudému státu určitě prospělo a pomohlo udržovat vzácné stavby, příliš mnoho lidí by mohlo znamenat konec zmiňované ekologické rovnováhy i „vyčpění“ kouzla kulturních památek.


Několik faktů o jezeru Ohrid

Původ: tektonický
Plocha: 358 km2 (z toho zhruba 2/3 patří Makedonii a 1/3 Albánii)
Nadmořská výška hladiny: 695 m n. m.
Délka pobřeží: 86,1 km
Největší délka jezera: 30,35 km
Největší šířka: 14,5 km
Maximální hloubka: 289 m (40% plochy jezera má hloubku větší než 200 m)
Průhlednost vody: 21,5 m
Počet endemických druhů živočichů: 146, z toho 17 druhů ryb; 60% druhů ryb, 60% druhů  krabů a 90% druhů plžů v jezeře jsou endemity, pocházející většinou z třetihor

Okomentovat


Security code
Obnovit