Kdo by si nevychutnal požitek z dobrého jídla? Jsou však pokrmy, jejichž konzumace je tak trochu adrenalinovým sportem. Pokud je totiž kuchař nepřipraví správně, může se stát, že jsou vašim jídlem posledním. Jaká jídla patří mezi nejnebezpečnější?
Fugu
Takifugu, známá pod japonským názvem fugu, je ryba, či lépe řečeno celý rod ryb čtverzubců. Vyvinula si zvláštní ochranu před dravci - při útoku se nafoukne a zvětší tak opticky svou velikost, a jestliže to nepomůže, útočník zahyne na otravu. Ryba totiž obsahuje jed tetrodotoxin, a to zejména v játrech, pohlavních orgánech a kůži. Jediná ryba má v sobě množství jedu schopné zabít zhruba 30 lidí.
Přesto, nebo spíš právě proto, je vyhledávanou pochoutkou mezi japonskými labužníky. Její zvláštní chuť je způsobena právě obsahem jedu. Takifugu se dá koupit v některých restauracích, připravovat ji však mohou pouze speciálně licencovaní kuchaři, kteří vědí jak na to a které části se dají konzumovat. V žádném případě mezi ně nepatří vnitřní orgány, kůže, oči ani mozek.
Každý rok však několik lidí zahyne na otravu kvůli neodborné přípravě. Většinou jde o rybáře, kteří si takifugu připraví doma. A smrt to rozhodně není příjemná, tetrodotoxin totiž způsobí postupné ochrnutí svalstva a oběť se tak udusí při plném vědomí. Žádný protijed není zatím znám, někdy pomůže umělé dýchání přístrojem.
Porce takifugu v restauraci není zrovna levná záležitost, vyjde až na 2 500 korun. V současnosti se sice už dají koupit na internetu polotovary za menší cenu, praví labužníci nicméně dávají přednost rybě čerstvě ulovené. Pokud byste si rybu v Japonsku chtěli dát, její sezóna je pouze v zimě.
Hrabatka drsná
Tuto velkou africkou žábu docela často chovají teraristé jako "domácího mazlíčka", v Namibii však je také svérázným pokrmem. Ano, žabí stehýnka jsou delikatesou třeba ve Francii a ani u téhle žáby jejich konzumací nic nepokazíte, avšak v této africké zemi jedí žábu celou, přestože je to velice nebezpečné. Její kůže totiž obsahuje jed, jenž může způsobit selhání ledvin s následkem smrti.
Místní ovšem vědí, jak na to. Spolu s žábou vaří i kus dřeva, které kupodivu jed absorbuje. Hrabatka je ovšem slavnostním jídlem, jež se může jíst pouze v určitých obdobích roku. Konzumují se pouze dospělé žáby, neboť mladé obsahují nejvíce jedu.
Poddužák lahodný
Národní ovoce Jamaicy, v angličtině zvané ackee, pochází z tropické západní Afriky a na ostrov bylo dovezeno na otrokářské lodi. Sice má v českém názvu "lahodný" a skutečně skvěle chutná, ale pozor na něj. Konzumovat se může pouze plně zralé, když se plody samy otevřou, a úplně nejlépe tepelně upravené. Nezralé plody totiž obsahují nebezpečný toxin, přesněji vysokou koncentraci dvou jedovatých aminokyselin hypoglycin A a hypoglycin B. Otrava se projevuje zvracením, závratěmi a pocením a každý rok na ni umírají desítky osob.
Tedy na Jamaice pozor - toto ovoce si určitě netrhejte sami ze stromu a dejte si ho raději jen tam, kde vědí jak ho připravit.
Sannakji
Tento pokrm je korejskou pochoutkou. Jde o malou chobotnici nakji, která je na talíři doslova čerstvá a ještě se hýbe. Živé chobotnici useknou chapadla, případně se nakrájí na menší kousky a podává se se sezamem a sezamovým olejem. Nebezpečné je to z toho důvodu, že chobotnice se může přísavkami zachytit v krku. Doporučujeme tedy důkladně žvýkat, jinak se udusíte...
Hákarl
Národní islandský pokrm ze žraločího masa (celým názvem kæstur hákarl, nakládaný žralok) se podává jako součást obložené mísy zvané Þorramatur a zapíjí kmínovou pálenkou brennivín. Jídlo se vyrábí ze žraloka malohlavého nebo žraloka velikého. Tyto paryby mají v krvi velké množství močoviny, jež jim pomáhá udržovat osmotický tlak, avšak kvůli tomu je jejich maso pro člověka jedovaté.
Před konzumací je tedy nutný zvláštní postup, kdy je maso podrobeno kvašení pod velkým tlakem, čímž z něj škodlivá tekutina vyteče. Dříve se maso zahrabávalo do písku a zatížilo velkými kameny, v současnosti se k tomuto účelu využívají plastové kontejnery. Proces fermentace trvá minimálně šest týdnů a pak se maso ještě čtyři až pět týdnů suší v průvanu. Kostičky masa se pojídají napíchnuté na párátku.
Casu Marzu
Tato specialita ze Sardinie opravdu nebude pro každého, ostatně je v Evropské unii oficiálně zakázána. Jde o ovčí sýr, který se během zrání nechává otevřený, takže do něj mouchy nakladou vajíčka. Z nich se vylíhnou larvy, jež jej doslova prolezou. Larvy samy o sobě nejsou jedovaté, avšak mohou přežít i po spolknutí a poté vám ve střevech nadělat paseku, dokonce jsou schopny se "provrtat" trávícím traktem. Dobrou chuť!
Maniok
Běžné jídlo v mnoha afrických (kasava) i jihoamerických (yuca) zemích představuje základní potravinu pro více než 500 milionů lidí, přesto může být potenciálně nebezpečné. Vyžaduje totiž opravdu důkladné uvaření či jiné vhodné zpracování (sušení, kvašení). Pokud byste jedli maniok syrový, uvolnil by se z něj enzym linamaráza, který glykosid linamarin hydrolyzuje na jedovatý kyanovodík.
Nové odrůdy sice již kyanovodík neobsahují, ale třeba v Africe těžko poznáte, co přesně vám naservírují.
Durian
Ovoce z jihovýchodní Asie má zvláštní a hodně intenzivní, pro někoho lahodnou chuť, rozhodně ale velice nevábnou vůni. Kvůli tomu je v některých zemích jihovýchodní Asie zakázáno nosit jej do hotelu, či přepravovat v prostředcích veřejné dopravy. Durian se musí jíst jen tepelně upravený, v syrovém stavu je jedovatý. Zejména pozor na kombinaci s alkoholem, ten ještě výrazně zhoršuje proces odbourávání jedu a "šanci" na smrt.
Opičí mozečky
Především v Asii (viděli jste film Indiana Jones a chrám zkázy?) jsou občas na jídelníčku opičí mozečky, které se konzumují jak syrové, tak pečené či vařené. Dobře si rozmyslete, zda takové jídlo ochutnáte, může totiž obsahovat zárodky Creutzfeldt-Jakobovy choroby či jiných smrtelných mozkových onemocnění.
Úvodní foto: Chris 73