Znáte počítačovou hru Wolfenstein? Svého času byla dosti populární a v podstatě v ní šlo o to, proniknout na hrad plný nacistů, projít jej, splnit daný úkol a přitom patřičně zredukovat počet svých protivníků. Málokdo ovšem ví, že podobný hrad skutečně existuje a stal se předlohou oné hry. Jen se nejmenuje Wolfenstein, ale Wewelsburg.
Když se blížíme k tomuto bývalému kultovnímu místu SS, počasí je patřičně pochmurné. Trojúhelníkový hrad Wewelsburg, ležící v centru stejnojmenného městečka nedaleko Bürenu (okres Paderborn), se objevuje v cárech mlhy, přičemž vše okolo skrápí drobný déšť. Dojem je dokonalý, skoro čekám, že ze strážní budky vyběhne esesák se samopalem, ale nestane se tak. Mimochodem, při bližším pohledu objevíte na zmíněné budce zbytky runy SS. Na parkovišti je jen několik aut a nezdá se, že by tu bylo zrovna přeplněno. Vydáváme se po mostě vedoucím přes ochranný příkop k bráně. Tak to je to místo, kde měl být dle nacistů „střed světa“…
Jak to všechno začalo
Ale vraťme se nejdříve ještě více do minulosti. Kde se hrad Wewelsburg vůbec vzal? Na zdejším návrší nad řekou Alme stávala už v 9. století pevnost Wifilisburg, další nechal postavit hrabě Friedrich von Arnsberg v roce 1123, aby ji o pouhý rok později, krátce po jeho smrti, zničili rebelující rolníci. Zásadní bod pro historii místa nastal roku 1301, kdy celé panství koupil paderbornský biskup a zároveň hrabě v jedné osobě. Ve vlastnictví biskupství zůstalo okolní území prakticky až do roku 1802, ačkoliv bývalo občas pronajímáno různým feudálům. Jeden z biskupů, Dietrich von Fürstenberg, nechal mezi roky 1603 až 1609 vybudovat renesanční hrad půdorysu rovnoramenného trojúhelníku s třemi věžemi (na vrcholech trojúhelníku), který se zachoval až dodnes. To je ovšem zjednodušeně řečeno, historie hradu byla ve skutečnosti dosti bouřlivá. Vícekrát ho poškodily živelní katastrofy nebo útočící vojska, nejvíce Švédové během třicetileté války. Kromě toho se na Wewelsburgu konalo několik čarodějnických procesů, ostatně inkviziční místnost se dochovala do současnosti a je součástí prohlídky. Také zde bývalo vězení.
Přesto všechno hrad vydržel až do 20. století, kdy si jej povšiml Heinrich Himmler, hledající místo pro školu SS. O tom, co se dělo dál, si povíme později. Teď se společně pojďme podívat do hradu.
V jámě lvové
Nezvyklá budova je v dobrém stavu, zrenovována s typickou německou důkladností. Zhruba polovina je přístupná veřejnosti jakožto muzeum, ve zbývající části se nachází hostel pro mládež. Po zaplacení vstupného, jež není o mnoho vyšší, než u nás, se vydáváme na prohlídku. Přiznám se hned ze začátku, že jsem byl trochu zklamán. Expozice, rozložená do 29 místností ve třech poschodích, je přehledem historie paderbornského kraje, a to v nejširším možném významu. Najdete zde předměty odkazující na nejstarší minulost naší planety, vykopávky z dob počátků lidstva, různé exponáty ze středověku i novověku, vše promícháno dohromady, skoro jako když pejsek s kočičkou pekli dort.
Jistě, je to zajímavé a téměř každý si tu může najít něco dle svých zálib, ale tak nějak mi to připadá uděláno ve stylu „co nejvíce to zaplňte, hlavně ať se nemluví o SS“. O nacistické historii hradu se totiž v expozici mnoho nedozvíte, pouze na zdech některých místností jsou malé cedulky, a to ještě jenom v němčině. Do jisté míry se to dá pochopit, Němci zřejmě nechtějí, aby se z hradu stalo poutní místo neonacistů. O historii bychom však neměli mlčet, tím se naopak vytváří podhoubí pro dohady a mystéria, která jsou ideální pro přiživování kultu. Jen když poznáme pravdu, můžeme se poučit.
Ale dost filozofování. Zkrátka, hradní expozice je spíše takovým normálním okresním vlastivědným muzeem. Člověk dopředu vybavený informacemi tady však přesto objeví místnosti, vztahující se k temnému období řádu SS. A mimochodem, sklepení s kobkami a prudce stoupajícím schodištěm opravdu silně připomíná scénu ze hry Wolfenstein… Nejvíce je však v tomto směru vidět ve spodní části severní věže, která ale není přímou součástí muzea a kam se dostanete samostatným vchodem. Věž je rekonstruována do podoby, v jaké sloužila nacistům, a panuje v ní náležitě tíživá atmosféra.
Himmlerovy šílené plány
Tím se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu a zároveň nejděsivějšímu období v minulosti hradu. Začalo roku 1934, kdy si jej SS pronajala od městečka Büren za symbolickou jednu říšskou marku ročně. Přesněji za 100 marek na 100 let – v té době šéf SS Himmler ještě evidentně věřil v dlouhé trvání Třetí říše… Organizace SS byla na vzestupu a počet jejích členů stoupal. Do budoucna měla smělé plány na ovládnutí světa, ruku v ruce s plánovanou expanzí říšských hranic. SS si přisoudila podobu vojenského řádu, jenž si bral za vzor různé středověké řády (Templáři, Němečtí rytíři, Jezuité aj.), ačkoliv ve skutečnosti šlo o organizaci mnohem zrůdnější, stojící na zcela odlišných základech. Esesáci sami sebe viděli jako rytíře, bránící čistotu velkoněmeckých ideálů. Ideologové SS v čele s Himmlerem vymysleli kompletní mytologii a obřady nového kultu, vycházející částečně ze starogermánských ság i artušovských legend o Svatém Grálu. K tomu navíc připojili různé pseudovědecké teorie, ospravedlňující nadřazenost esesmanů nad ostatními. Himmler také roku 1935 založil SS blízkou organizaci Ahnenerbe („dědictví předků“), pátrající na celém světě po „árijských kořenech“ a snažící se za každou cenu dokázat „předurčení“ německého národa vést svět.
Centrem celého rozsáhlého kultu SS se měl stát právě Wewelsburg. Ačkoliv zpočátku chtěl Himmler pouze školu SS, své záměry později přehodnotil a vznikl rozsáhlý megalomanský projekt, mající za cíl přestavbu a výrazné rozšíření hradu. Počítalo se s vybudováních 18 věží a různých dalších staveb, geometricky rozložených do kruhu o průměru 860 metrů a propojených pravidelnou sítí cest. Plán dále zahrnoval parky, příjezd k dálnici, vlastní letiště a dokonce i přehradu s elektrárnou. Stávající přilehlá vesnice měla zmizet a dát prostor monumentálním budovám. I samotný hrad se měl dočkat přestavby pro potřeby SS.
Hrad ve službách SS
Nejdůležitějším místem hradu a celého zamýšleného areálu byla severní věž (Nordturm). Právě ta představovala v mytologii SS „střed nového světa“, a proto zde začaly stavební práce nejdříve. Ve sklepení vznikla tzv. krypta, v přízemí v bývalé biskupské kapli pak Sál nejvyšších vůdců (Obergruppenführersaal). Místnosti byly upraveny a vyzdobeny tak, aby odpovídaly představám esesáckých architektů. Například na podlaze Sálu vůdců lze dodnes spatřit ornament slunce (Sonnenrad), složený z dvanácti paprsků v podobě stylizovaných run, na stropě krypty je hákový kříž. V obou prostorách se měli scházet „rytíři“ SS ke schůzkám či k různým obskurním pseudonáboženským obřadům a duchovním cvičením, také zde mělo docházet k iniciaci nových členů řádu během rituálu Bluttaufe („křest krve“).
Himmler dále plánoval, že v severní věži se budou spalovat těla „padlých hrdinů“, dvanácti obergruppenführerů (SS mělo 12 hlavních oddělení - Hauptämter), jejichž popel skončí ve dvanácti speciálních mramorových schránkách, kde bude uchován věčně. Velmistr řádu, tedy Himmler osobně, měl po smrti spočinout v mramorové hrobce s třináctou schránkou. Plán úprav severní věže počítal ještě s nadstavbou několikapatrového dómu.
V dalších prostorách hradu se začalo s budováním apartmánů pro hodnostáře SS a čestné hosty, různých obslužných místností atd. Kompletní interiér, nábytek i veškeré vybavení včetně nádobí odpovídal svéráznému stylu SS. Byl v zásadě strohý, „vyzdobený“ runami SS, hákovými kříži a germánskými motivy a doplněný různými uměleckými předměty a archeologickými nálezy společnosti Ahnenerbe.
Smrtící cena za velikášské plány
Všechny uvedené záměry ovšem musel někdo prakticky realizovat. Nejdříve, již od roku 1934, zde pracovali dobrovolníci z SS a Ahnenerbe. V roce 1939 sem převeleli vězně z koncentračního tábora Sachsenhausen, o rok později pak vznikl přímo ve Wewelsburgu „pracovní tábor“, jak znělo oficiální označení pro malý koncentrák. Dostal jméno KZ Niederhagen a stal se zdrojem pracovních sil pro projekt. Během války se do něj dostalo na 3 900 vězňů, z nichž minimálně 1 341 zemřelo. Někteří kvůli vyčerpání při práci, jiní byli umučeni či ubiti, 56 se dočkalo formálního odsouzení k smrti.
Všechny práce měly postupně proběhnout v horizontu dvaceti let. Jelikož však, jak známo, válka skončila dříve, k vybudování nového gigantického centra esesáckého kultu už naštěstí nedošlo. Práce byly navíc téměř zastaveny již roku 1943 a nadále pokračovaly jen ve velmi omezeném měřítku. Tehdy musel být koncentrační tábor zrušen a přeživší převezeni jinam, převážně do Buchenwaldu. Na místě zůstalo jen několik desítek vězňů, z nichž 42 se dožilo konce války. Šlo totiž v podstatě o „civilní projekt“, na který stále více vyčerpané Německo nemělo sil a dále se soustředilo na čistě vojenské projekty. Do té doby stavba spolkla 15 milionů říšských marek (z rozpočtovaných 250 milionů), jež se spotřebovaly převážně na úpravy samotného hradu. Avšak ani jeho přestavba nebyla zcela dokončena. To je ostatně důvod, proč SS Wewelsburg nikdy plně nevyužívala tak, jak si Himmler přál.
Hrad měl však stálou vojenskou osádku SS, svým „výzkumům“ se tu věnovalo několik lidí z Ahnenerbe a také víme, že alespoň občas se tady nejvyšší esesáčtí „rytíři“sešli. Co přesně se však na Wewelsburgu dělo, zůstává do značné míry tajemstvím a je obestřeno různými pověstmi.
Závěr v režii Američanů
Konec „středu nového světa“ byl příznačný pro osud celého německého tažení. Poslední den března 1945 zamířila k hradu zvláštní jednotka SS s cílem vyhodit jej do povětří. Ani tento záměr se však nepodařilo zcela realizovat, neboť vojáci měli málo výbušnin – k výbuchu sice došlo, samotný hrad zůstal nicméně poškozen jen relativně mírně. Větší úhony doznala pouze střecha a částečně vnitřní vybavení, poté se Wewelsburg stal pravděpodobně cílem rabování. O dva dny později, přesněji 2. dubna 1945, obsadila území 3. pěchotní divize americké armády. Její vojáci vůbec nevěděli, jak významný objekt jim padl do rukou. SS totiž po celou dobu války veškeré aktivity na hradě přísně tajila a ani o samotné jeho existenci nikdo neměl tušení.
Zajímavý je rovněž fakt, že Himmler měl ve sklepení západní věže svůj tajný soukromý sejf, o němž věděl pouze velitel hradní osádky. Co všechno sejf obsahoval a kam se jeho obsah poděl, není jasné…
Dnes se o Wewelsburgu moc nemluví, snad kvůli obavám zmíněným na začátku. Jeho válečná historie je však velmi zajímavá a vrhá trochu světla na zvrácené motivy některých představitelů nacistického režimu, především pak příslušníků SS. Nechť je nám mementem a poučením do budoucna.
Proč zrovna Wewelsburg?
Dodnes není zcela jasné, proč si Himmler vybral jako kultovní místo SS právě Wewelsburg, zřejmě však šlo o souběh více faktorů. Tak například, v nedalekém Teutoburgském lese došlo roku 9 n.l. k bitvě, v níž sjednocené germánské kmeny pobily tři římské legie. Díky tomu byla na dobu 400 let fakticky ustanovena řeka Rýn jakožto hranice Římské říše a Germánie.
Himmler a jeho příznivci také věřili, že Wewelsburg leží na křížení energetických linií, protínajících povrch planety, a že severní věž hradu je místem neobvyklého nahromadění zemské či kosmické energie. Dalším důvodem byl nezvyklý tvar hradu a skutečnost, že stavba je orientována na sever, na rozdíl od církevních budov, stavěných v západo-východním směru (což pro Himmlera symbolizovalo odlišnost jeho „náboženství“ a orientaci k nordickým předkům).
A konečně, jen pár desítek kilometrů od Wewelsburgu leží Externsteine, pohanská svatyně přezdívaná „německé Stonehenge“.