Italské volby zatím unikají pozornosti médií, na Apeninském poloostrově se však dost možná schyluje k pořádné bouři, která může ohrozit posilování eura, jež jsme viděli od prosince loňského roku. Na 4. března jsou totiž v Itálii vypsány předčasné volby.
Itálie je ve stavu, kdy se hledá viník za vleklou krizi, trvající už od roku 2010. Italové cítí, že státy, které přijaly pomoc evropských institucí a Mezinárodního měnového fondu, jsou už na růstové trajektorii a dohánějí to, co ztratily v průběhu posledních let. Jde zejména o Portugalsko a Irsko. Itálie však zvolila cestu postupného zvládání krize bez mezinárodní pomoci, které ale s sebou nese nepopulární a ostré škrty po delší dobu.
V Itálii roste nespokojenost s tímto stavem. Hledá se viník, a protože se těžko ukazuje na vlastní ne zrovna ideální výběr politické reprezentace za posledních dvacet let, někteří politici ukázali na euro. Ne že by euro nebylo vinno. Italové v historii spoléhali na to, že pokud svou státní kasu předluží, znehodnotí vlastní měnu a ta vyrovná dluhy, které za roky nehospodárné správy státní kasy nadělali. Ti, kdo si pamatují, kolik stála v Itálii zmrzlina, vědí, jak moc byla lira tímto postupem poznamenána.
Bohužel nebo bohudík, s eurem zatím nikdo podobnou věc nezkoušel, Němci si svoji měnu střeží velmi bedlivě a vzpomínka na to, kam vede znehodnocování vlastní měny, spjatá s obdobím Výmarské republiky, jim bude ještě dlouho připomínat, že znehodnocení vlastní měny není vhodný prostředek pro splácení dluhů.
Italové však tuto spojitost nevidí, a tak v Itálii pár dní před volbami roste popularita stran, které vice, či méně nahlas viní ze současného stavu členství v euro zóně a EU. Kdo si chce ještě nějaké hlasy přibrat, slibuje tvrdý postup vůči migrantům, jejichž počty jsou v Itálii jedny z nejvyšších v Evropě.
Dlouhodobě nejsilnější a dosud vládnoucí Demokratická strana, vedená Matteem Renzim, je na ústupu. Jsou s ní spjaty mnohé nepopulární reformy a také poměrně vstřícný postoj k euru a Evropské unii. Její zisky jsou odhadovány kolem 22 % a v poslední době ji předstihuje populistické Hnutí pěti hvězd.
Vzestup Hnutí pěti hvězd, vedeného komikem a rockerem Beppe Grillem, je spjat s jeho protievropskou rétorikou, okořeněnou i silným protiimgrantským étosem. Beppe má velkou šanci volby vyhrát, jeho vítězství však bude těžko dostatečně jasné, aby mu umožnilo vládnout samotnému (na to by potřeboval přes 40 % hlasů). Jeho zisky se odhadují kolem 27 %. Pro euro je dobrou zprávou to, že jeho koaliční potenciál je minimální a ostatní strany dávají jasně najevo, že do koalice s Grillem jít nechtějí.
Další významnou silou je starý dobrý Silvio Berlusconi. Po tom, co se musel po sexuálním skandálu s nezletilými tanečnicemi stáhnout z veřejného života, jeho stranou Forza Italia vedená koalice středopravých stran může dostat kolem 37,5 % hlasů, a tedy by mohla sahat po potřebné většině. Berlusconi je však velmi kontroverzní osobou a hlasy pro něj nejsou z nejjistějších.
Jako každé volby, mají i tyto italské svého černého koně. Tím je Liga severu, postupně odpoutaná od původního úkolu – odtržení bohaté severní Itálie a přejmenovaná pouze na Liga. Ta se dostala do zájmu hlavně díky dobrým výkonům jejího předsedy, Mattea Salviniho, jemuž se daří dobře skloubit protievropskou rétoriku s koaličním potenciálem právě s Berlusconim.
Euro tak má před sebou významné volby. Pokud by se Grillovi povedlo dostat na dostatečně silné zisky, jeho tlak na euro zónu by byl velký, přestože nejkontroverznější bod ze svého programu – referendum o opuštění eura – vypustil.
Ostatní strany mohou být pro euro lepší variantou, přesto není jasné jak dlouho bude trvat, než se někdo další pustí do uvolňování fiskálního tlaku pomocí zvažování vlastní měny.
Euro tak bude i nadále pod tlakem. Efekt odrazu od 1,25 na USD začíná pomalu vyprchávat, hlavní silou na trhu se tak může stát právě výsledek italských voleb. Zvláště pokud by se měli dostat k moci lidé, kteří už dříve hovořili o potřebě revize členství v euro zóně, nebo dokonce EU.