Svátek svatého Martina si nikdo nedokáže představit bez ochutnávky nového vína a dobře propečené svatomartinské husičky. Kde se ale vzala tahle tradice, kterou opravdu s chutí dodržujeme a předáváme na další generace?
Legendy jsou dvě
Svatý Martin prý byl velice skromný a nejspíš i plachý muž, který když se měl stát biskupem, raději se před volbou schoval do husníku. Jenže husy ho svým nápadným kejháním prozradily. Tak se od té doby za trest každoročně dostávají na pekáč.
Ve druhé legendě si stejný osud vysloužily, protože kejhaly tak nahlas, že rušily bohoslužby. Rozčilení věřící se postarali o to, aby slovo boží už nerušily.
Porcování svatomartinské husy má svůj pevný řád. Stehno, jako určitou formu odměny dostával sluha s nejvyšším postavením. Naopak ten nejnižší sluha dostával křídla, aby mu to při práci taky tak létalo. Vše ostatní z husy patřilo hospodáři a jeho rodině.
Příprava svatomartinské husy
I pohled na přípravu tradiční husí pečínky se poněkud rozchází, příprava husy na pečené je ale ve všech receptech stejná: nejlépe den před pečením husu zvenku i uvnitř řádně posolte, aby maso zkřehlo. Ve starých receptech dál radí uvnitř promazat majoránkou a na povrchu posypat kmínem, podlít hovězím vývarem a pod poklicí dusit, později odkrytou dopékat do zlatova. Do dutiny po drobech dávali žemli, aby nasákla tuk, který se vypéká dovnitř.
Jiný recept radí naplnit husu jablky a hruškami a během pečení často podlévat vodou a přelévat maso, aby se nevysušilo.
Úplně nejjednodušší způsob přípravy je pomalé pečení přes noc. Připravte si husu na pečení, podlijte vodou a dejte ji do pekáče s poklicí nebo překlopte druhým pekáčem. Teplotu pečení nastavte na 70 – 80° C a pečte přes noc, celkem 13 hodin. Nemusíte se bát jít spát, o husu se po celou dobu nemusíte starat. Po 12 hodinách ji pouze odkryjete a dopečete do zlatova.
Tradiční příloha je červené zelí a knedlíky. Ty jsou podle mě nejlepší bramborové, ale mohou být i houskové, chlupaté, nebo bramborové placky zvané lokše.